V noci spím v mikině s kapucou přes hlavu. Bogota má přes 8 miliónů obyvatel a je 2600 m nad mořem. A těch 8 miliónů lidí vás prostě stejně nezahřeje. Zde lidé nejsou extra přátelští a vřelí. Hold velké město, všechno je tu rychlé, lidi nemají čas a pořád jen pospíchají.
Stejně tak Oscar, který je rodilý Kolumbijec z Medellínu. Je to bratr Jorqueho [Chorche], kamaráda, které jsem poznal v Anglii, protože se mu líbila moje sestřenice. Téměř po 4-5 letech jsem se mu ozval, že přijíždím konečně do jeho země a jestli by mi neřekl, jak to v jeho zemí chodí. Hned zaúkoloval svého bratra Oscara žíjícího v Bogotě. Slovo dalo slovo a už sedíme s Oscarem na pivu. Oscar je architekt. Oscar má rád život na velké noze. Oscar se srdcem architekta nemá problém nakreslit mapku Bogoty od ruky a vyznačit vše zajímavé, co bych měl vyzkoušet. Za jeho čas a vstřícnost ho zvu a platím útratu. Pivo za 15 000 pesos (120 Kč) chce vyrýsovat na mojí tváři novou vrásku, ale ubráním se a s výrazem „potěšeníjenaméstraně“ platím za 3 piva a jedno jídlo skoro 80 tisíc. Přesouvám se do jiného baru. Oscar říká, teď je řada na mě, zve mě na panáka Aguardiente a na pivo.
Aguardiente je pro Kolumbijce jako Tequila pro Mexičany. Přirovnal bych to k vodce s příchutí anýzu (lékořice).
Z mapky co mi Oscar nakreslil navštěvuju první sendvičový minirestaurant. Většina toho co mi do mapky nakreslil jsou restaurace. Za sendvič platím 18 tisíc + 2 tisíce nedobrovolného dýška. Číšník: „Je to 18 tisíc a dejme tomu 2 tisíce dýško…“ … ooooukej, jiný kraj, jiný mrav… Já tomu říkám grigovné. házím na stůl dvacku a odcházím z gurmetové sendvičárny… další místo raději kontroluji na internetu. 25 tisíc za pizzu mě lehce nechá sklouznout pod stůl jak čerstvě upečený štrůdl z nevysušených jablek a tak zakládám list pana architekta do archívu, pod písmeno Y.
Gringovné
V Centrální a Jižní americe jsou zvyklí vídat turisty z USA. Označují je slovem Gringo. Typický Gringo je světlovlasý, vysoký, urostlý, nemá kulatý obličej, má krk a ostřejší rysy v obličeji. Stejnými rysy se vyznačuje bohužel i Andy.
Typický Gringo přijíždí na jih za jedním účel, bavit se. Vše je tu pro něj ohromně levné a zákony svévolnější. A tak rozhazuje a ničeho si moc neváží. To je samozřejmě příležitost pro zdejší obyvatele si trochu přivydělat a smůla pro Andyho, který musí neustále vysvětlovat, že není Gringo. Bohužel informace, že jsem z Evropy budí stejný dojem jako bych byl bohatý Gringo.
Triky taxistů a Bogota smeťákem
S Oscarem je konec. Oscar odchytává taxi, pěšky na hostel mi to nedoporučuje. Sám se nechává taxíkem odvést k sobě domů a následně dává instruktáž taxíkáři, aby mě nepodvedl… ehhh. Mně naopak Oscar vysvětluje, že v taxíku vidím taxoměr (ty v Mexiku neměli) a vedle mě je na sedačce ceník. Za ujeté body v tabulce najdu kolik platím. Takže mě taxíkář vlastně nemůže žádným způsobme okrást. Cena má být do 10 tisíc.
O 20 minut později…
Vystupuju z taxíku, platím 18 tisíc a půlnoční Bogotou si to štráduju, jako by mi to tu patřilo. Za 20 minut jsem v hostelu, po cestě ještě daruji drobné 18letému mladíkovi, který si se mnou po cestě povídá o tom jak na rohu prodává čokoládu.
Zpět k taxíkáři. Ten se po cestě k mému hostelu ztratil a nemohl najít cestu. Když už jsem měl podle tabulky platit 15 tisíc, rozhodl jsem se, že to dojdu pěšky. Aby se neřeklo, tak platím ještě 3 tisíce poplatek za nastoupení do taxíku. Welcome to Bogota!
Nedávej nikomu papáju
Bogota je jeden velkej smeťák, odpadky jsou všude na ulicích a je potřeba si dávat pozor, abyste nešlápli na povalující se bezdomovce. Kterých mi je opravdu líto, protože většina z nich ani neměla boty a ponožky a teploty přes noc v Bogotě v prosinci jsou okolo 6 stupňů.
Bogota vypadá nebezpečně a asi i je. Je to cítit z lidí. Všichni se neustále ohlížejí jestli za nimi někdo není, kdo by je mohl napadnout nebo okrást. Na ulicích skoro nevidíte nikoho, kdo by měl v ruce mobilní telefon. Vždy když se ptám na bezpečnost, všichni mi radí: „Aaaaa… není to zas tak zlý, jen si dávej bacha a nedávej nikomu papáju…“. Papája je v Kolumbii tak dostupná, že výraz Dát papáju je něco jako pro nás Příležitost dělá zloděje.
