Koupě motorky
na Kanárských ostrovech
Dobrodružství a 2 měsíce úředničiny
Proč
Na začátku října jsme se na zimu přestěhovali z Prahy na Kanárské ostrovy. Už po pár dnech jsem začal přemýšlet o tom, že by se tady hodila motorka. Kanárské ostrovy jsou pro motorkáře opravdovým rájem. Klikaté serpentíny do kopců, jejichž vrcholy odměňují epickými výhledy, jsou zde standardem – ideální počasí se ani nemusí zmiňovat.
Prohlédl jsem si půjčovny a zjistil, že ceny se pohybovaly okolo 80–120 eur za den. Půjčení auta na den vyjde na polovinu, takže půjčování motorky není příliš ekonomické, a tuto možnost jsem proto raději zavrhl. Místo toho jsem začal sledovat inzeráty ojetých motorek – nejprve na Facebook Marketu a poté na španělském serveru Milanuncios.
Ceny motorek ve Španělsku nejsou výrazně odlišné od těch v České republice. Hlavním důvodem pro koupi bylo zažít objevování Kanárských ostrovů ze sedla motorky. Těším se i na cestu na motorce z ostrovů až do Prahy. Navíc už dlouho uvažuji o koupi stylovějšího stroje, což nyní vyvrcholilo jejím pořízením.
Kupovat motorku v jiné zemi, i když v rámci EU, není něco, co bych každému doporučil, zejména pokud ji chcete hned používat. Koupě motorky v zahraničí a její převoz do ČR je sice běžnou záležitostí, ale problémy začínají na administrativní úrovni, když ji chcete legálně provozovat v zemi, kde byla zakoupena.
Pro kontext jen doplním, že moje současná motorka je Honda Revere NTV 650, kterou jsem koupil za něco málo přes 30 tis. a se kterou jsem z Prahy dojel až na Saharu.
Výběr motorky
Trvalo mi možná přes rok, než jsem vybral motorku, kterou jsem opravdu chtěl. Nakonec jsem se rozhodl pro Royal Enfield Interceptor 650. I když jsem na Kanárských ostrovech sledoval všechny dostupné nabídky, měl jsem chuť objevit i něco cenově dostupnějšího. Zvažoval jsem také jiné modely – například Royal Enfield Himalayan (levnější, ale příliš slabá), Royal Enfield Bullet 500 (cool, ale příliš podezřelá) nebo Triumph Bonneville (příliš drahá a možná i příliš nízká).
V listopadu 2024 jsme si naplánovali výlet, abychom objevili i jiný ostrov než Gran Canarii. Zarezervovali jsme ubytování a lístky na loď, abychom si užili prodloužený víkend na ostrově Fuerteventura.
Očekávaný víkend se blížil, když se objevil inzerát na Interceptor, přesně v mé vysněné barvě, a navíc motorka byla právě na Fuerteventuře. To vypadá jako znamení. Tak jsem napsal na inzerát a přátelský Orlando mi rychle odpověděl, že motorka je volná a že si v pátek můžeme domluvit obhlídku.
Příprava na koupi
To, že si nemůžu jen tak koupit motorku v cizí zemi, mě napadlo hned na začátku, takže jsem se pustil do průzkumu toho, co všechno je potřeba. Už po příjezdu na Gran Canarii jsem začal hledat informace a konzultoval vše i s umělou inteligencí. Některé údaje byly zavádějící, ale většina se ukázala jako klíčová.
Abych si informace ověřil, vyrazil jsem na dopravní inspektorát, kde mi potvrdili, že potřebuji dvě základní věci:
- Mít zdejší identifikační číslo NIE.
- Mít trvalou adresu ve Španělsku nebo nájemní smlouvu minimálně na jeden rok.
K získání NIE stačí zajít na policii s vyplněným formulářem, který je dostupný na webu, spolu s dalším formulářem, se kterým je potřeba zajít do banky a zaplatit poplatek 10 eur.
Přicházím do banky s formulářem a paní za přepážkou mi říká: „To musíte zaplatit přes tamhleten bankomat, tak to děláme všichni.“ Jenže bankomat přijímá pouze španělské karty. A sakra… „A co když to chci zaplatit v hotovosti?“ ptám se. Paní mi doporučí jinou pobočku, kde to prý ještě umí.
Na té „kouzelné“ pobočce mě přivítá úřednice, která svým drdolem vykukuje zpoza monitoru. „K zaplacení tohoto formuláře potřebujete NIE,“ oznámí mi. „No jo, ale abych mohl mít NIE, musím nejdřív zaplatit tenhle formulář,“ namítám. Paní jen pokrčí rameny: „Systém mi nedovolí přijmout platbu za formulář k získání NIE, pokud NIE ještě nemáte.“
Jemně vykulím oči a trpělivě čekám, protože i když její ústa prohlásila nemožné, její prsty dál buší do klávesnice. Za mnou se mezitím tvoří fronta důchodců, kteří se zvědavě natahují, aby zjistili, co se tu vlastně děje. Můj případ jim zjevně zpestřil den.
Seděl jsem a čekal, jak to dopadne. Po chvíli paní vítězoslavně oznámila, že to dokázala. Pro jistotu se ptám, jestli můžu zaplatit kartou. Nemůžu. Naštěstí mám u sebe hotovost. 😊 Úkol splněn!
Vyrážím na policii, odevzdávám dokumenty a za čtyři dny mám v ruce své NIE.
Co se týče druhé podmínky – získání trvalého pobytu nebo roční nájemní smlouvy – rozhodl jsem se jít cestou trvalého pobytu. Ten se totiž hodí i pro levnější cestování mezi ostrovy. Díky němu získáte 75% slevu na všechny letenky a palubní lístky mezi ostrovy, a dokonce i při letech na pevninu (pokud letíte v rámci Španělska).
Administrativní proces získání trvalého pobytu není nijak složitý. Háček je jen v tom, že musíte znát někoho, kdo vás nechá zapsat na svou adresu a bude vám věřit, že jeho byt nezastavíte při půjčce v bance. Ne že by to bylo možné, ale obavy se rodí především v hlavě 🙂
Proces vyřízení trvalého bydliště trvá přesně 30 dní – žádost podáte na jednom úřadě a potvrzení si pak vyzvednete na jiném.
Se všemi těmito papíry vyrážím zpět na dopravní inspektorát zjistit, zda mám vše potřebné k tomu, abych si mohl koupit a bez problémů používat motorku.
Paní úřednice se mě rovnou zeptá, jestli znám SPZ motorky, kterou chci koupit. Naštěstí Orlando vyfotil motorku do inzerátu i zezadu, takže SPZ znám. Díky tomu mi hned oznámila, že s koupí není žádný problém – motorka nemá žádné finanční závazky.
Jupííí… jde se na to! 🚀
Nájemní smlouva na 1 rok
Pokud nemáte nikoho, kdo by vás mohl zapsat na svou adresu pro získání trvalého pobytu, budete potřebovat nájemní smlouvu na 1 rok. Tak mi to alespoň sdělila paní na úřadě – ale je dost možné, že na jiném ostrově by vám řekli jinou minimální délku ubytování.
Mezi řečí ještě podotkla, že nikdo nikdy nebude kontrolovat, zda jsem tam ten rok skutečně bydlel. To ovšem neznamená, že majitelé ubytování s tímto vždy ochotně souhlasí. V některých případech pro ně mohou z takovýchto administrativních změn plynout určité povinnosti nebo poplatky.
Lidé na Kanárských ostrovech jsou velmi vřelí, ale klíčem je dobrá komunikace. Pokud to bude v jejich možnostech, rádi pomohou – nebo alespoň najdou někoho, kdo by mohl.
Průběh koupě
Ještě ten samý den, co jsme dorazili lodí na Fuerteventuru, se setkávám s Orlandem na adrese, kterou mi poslal. Očekával jsem, že to bude jeho dům, ale nakonec to bylo opuštěné parkoviště za městem. Moc důvěryhodně to nepůsobilo.
Orlando byl ale od začátku sympaťák. Jenže upřímně – nejčastěji vás podvede právě ten, komu jste ochotni věřit… takže…
Prohlížím si motorku. Nejsem žádný technický expert, spíš jen uživatel. Ale taky trochu herec, takže se tvářím, že přesně vím, co dělám, a obcházím ji ze všech možných úhlů. Vypadá jako nová, na tachometru má něco přes 2000 km. Není vlastně moc co řešit nebo hledat.
Orlando bez zaváhání říká, ať si ji projedu. Půjčuje mi helmu a já udělám pár koleček na parkovišti.
Říkám, že je skvělá, ale ještě váhám…
„Co ta helma, Orlando? Šla by přihodit?“
Paráda, domluveno, plácli jsme si.
Dopředu jsme se domluvili, že budu platit hotově. Víte, jak si vyberete 5200 eur z bankomatu? Těžko. Je to akce skoro na týden – každý druhý den jsem chodil k bankomatu, který mi byl ochoten vydat maximálně 2000 eur denně, ale raději jsem na to šel zlehka. Jediná banka, která mi to umožnila, byla BBVA. Ostatní mají nižší limity nebo výšší poplatky. Poplatek u BBVA za výběr, byl asi 200 Kč.
Raději jsem u své české banky nahlásil, že budu vybírat větší částku. V mBank mi oznámili, že by to mělo být v pořádku, protože jejich automatický systém si s tím určitě poradí. Naštěstí si s tím jejich systém poradil, ale nervozita trošku byla. Před lety mi takhle v Mexiku už kartu zablokovali a to jen proto, že jim to přišlo podezřelé a odblokovat to v té době už nešlo.
Ale zpět na Kanáry. V batohu jsem tak měl pro Orlanda připravenou slušnou hromádku bankovek.
Orlando navrhl následující postup: navštívíme gestorii, kde předložíme potřebné dokumenty, a oni zařídí převod vlastnictví motorky z něj na mě. Za tuto službu si gestorie účtuje 120 eur.
Daň z převodu motorky
Kromě toho musím uhradit daň z převodu vozidla, která se vypočítává na základě oficiálních tabulek stanovujících hodnotu vozidla podle jeho stáří a technických parametrů. Sazba daně se liší v závislosti na autonomní oblasti, ale obvykle se pohybuje mezi 4 % a 8 % z hodnoty vozidla.
V gestorii nám slečna nabídla dvě možnosti:
Do smlouvy uvedeme skutečnou hodnotu motorky 5 200 eur, což by znamenalo daň ve výši 400 eur.
Nebo uvedeme nižší částku, například 1 000 eur, čímž by daň klesla na 100 eur. Upozornila však, že kdyby si toho někdo někdy všiml, mohl by to chtít řešit.
Orlando mi podává klíčky od motorky, já mu mezitím sázím bankovku po bankovce do ruky a společně počítáme. Mezi řečí zmíním, že ještě budu muset někde sehnat rukavice. Orlando se podívá na své ruce, sundá si kožené rukavice a bez váhání je přihodí k motorce. Pak dodá, že v batohu má ještě přední štít a padací rámy na strany motorky, a že mi je dá k tomu.
Ptám se ho, jestli mi to teď o víkendu někdo na Fuerteventuře dokáže namontovat, ale jen zavrtí hlavou. Hmm… jak já to jen odvezu? Orlando se podívá na svůj batoh, chvíli váhá a pak řekne: „Moment…“ a už z něj vytahuje všechny své osobní věci, aby mi mohl nechat doplňky i s batohem. V tu chvíli ho ale zastavím, vezmu si jen doplňky a batoh mu nechám.
Povinné ručení
Další zajímavá disciplína – abyste mohli v dané zemi motorku legálně používat, musíte si k ní sjednat povinné ručení. A to i v případě, že do cizí země s motorkou přijedete a plánujete tam strávit delší dobu. Může tak nastat situace, kdy budete platit povinné ručení jak v ČR, tak ve Španělsku, pokud například trávíte půl roku v jedné a půl roku v druhé zemi.
V Česku mě povinné ručení na moji Hondu Revere NTV 650 vyjde zhruba na 3 000 Kč ročně. Ve Španělsku ale ceny nejsou tak přívětivé. U jedné z nejznámějších pojišťoven, Mapfre, se roční povinné ručení pohybuje mezi 15–20 tisíci Kč, což rozhodně nebyla cesta, kterou jsem se chtěl vydat. Naštěstí i tady fungují online srovnávače pojišťoven a nejlevnější nabídku mi našlo u společnosti Reale Seguros. Neřešil jsem tolik rozsah krytí, hlavní bylo, abych mohl motorku legálně používat. A cena? Příjemnějších 6 500 Kč.
Vyrazil jsem na pobočku, abych to vyřešil osobně. První, kterou jsem našel na Google Maps, vypadala přes výlohu normálně, ale reálně nefungovala – žádný označený vchod, žádná otevírací doba, prostě nic. Tak na další… a další… aaa třetí už byla funkční.
Byla to pobočka velikosti veřejných toalet. Uvnitř seděl jeden úředník a jeden klient. Kanárkové si rádi povídají. A pojišťováci taky. Jenže tentokrát to byl klient, kdo asi půl hodiny vyprávěl pojišťovákovi historky ze života a rozebíral, co si dá v neděli k obědu.
„Trpělivost je stavební kámen úspěchu,“ opakuju si každých pět minut čekání.
Nakonec se loučí svým kanárským obligátním „Hasta luego, mi niño!“, což se dá přeložit jako „Brzy naviděnou, mé dítě!“ – a konečně přichází řada na mě.
„Jak vám můžu pomoci?“
„Rád bych povinné ručení pro svou motorku.“
„Máte už u nás něco pojištěného?“
„Nemám.“
Úředník pokrčí rameny. „Tak vám nepomůžu.“
Chvíli čekám, jestli to byl vtip. Nebyl.
„Běžte o pár bloků výš, tam je nějaká jiná pojišťovna. Snad vám pomůžou.“
Trpělivost je stavební kámen úspěchu, Andy! Pokračuji tedy na další pojišťovnu, která se ukáže být spíše offline srovnávačem pojišťoven. Slečna si mě vyslechne, zadá údaje do systému a… nadešel okamžik, kdy jsem očekával, že mě pošle do Reale Seguros. Naštěstí ne! Našla jinou pojišťovnu, která mi povinné ručení zajistí. Cena? Zhruba 9 000 Kč.
Ptám se, jestli lze sjednat pojištění na kratší dobu než rok. Nejde. Říkám si „dobře, jdeme do toho“ a společně vyplňujeme všechny potřebné údaje. A pak už jen stačí zadat číslo mého španělského účtu.
Španělského účtu?!
Říkám, že žádný nemám, a tak zkusíme Revolut, který je relativně celosvětový. Neprošlo to. Pojišťovna vyžaduje španělský IBAN registrovaný na mé jméno. A tak se z jednoduchého „potřebuji pojištění“ stává další administrativní dobrodružství…
Říkám, že si to zařídím a vrátím se. Otevření účtu ve Španělsku by asi neměl být žádný problém, ale nechtělo se mi trávit hodiny na pobočce, a tak jsem se rozhodl zkusit to online. Po páté bance jsem to ale vzdal.
Většinou to zkrachovalo na tom, že nemám správný typ rezidentního NIE. To, co mám, je bez fotky. To, co chtějí, je s fotkou. A abych získal NIE s fotkou, musel bych projít dalším administrativním kolečkem, které zahrnuje například podmínku, že už musím být ve Španělsku minimálně tři měsíce, mít práci nebo doložitelné příjmy, určitou částku na účtu apod.
Najednou to celé přestává být tak jednoduché…
Dokonce jsem zkusil založit účet v N26, což je německá online banka, která teoreticky umožňuje otevřít zahraniční účet. Bohužel, realita byla jiná – jejich web i aplikace neustále padaly, support neodpovídal, a když už, tak jen automatizovaným robotem, který netušil, která bije.
Účet měl být hotový do deseti minut, ale ani po dvou dnech se nic nedělo. Vzdal jsem to.
Co teď? Postěžoval jsem si ve zprávách kamarádovi Rhysovi, Angličanovi žijícímu v Barceloně. Okamžitě měl řešení:
„Jdi tam a řekni jim, že neumíš moc španělsky, že nevíš, co máš dělat, a že s tím potřebuješ pomoct. Budou brblat, ale nakonec vždycky najdou cestu, jak ti vyhovět.“
Připomnělo mi to situaci při placení za NIE v bance.
Druhá rada zněla: „Nebo zkus Bambulu.“
Ve skutečnosti se nejednalo o žádnou „Bambulu“, ale Balumbu – online možnost sjednání povinného ručení. Dokonce s možností na půl roku. Nepotřebovali žádný španělský účet, stačilo jen NIE, adresa a údaje o motorce. Paráda! A cena? Přibližně 3 000 Kč na šest měsíců. Co víc si přát?
Celý proces zabral asi 15 minut. 5 minut vyplňování formuláře, 5 minut na kafíčko a 5 minut čekání, než dorazily na e-mail všechny potřebné dokumenty a zelená karta. Juchůůů! Hotovo.
Mimochodem, o týden později mi přišel e-mail: „Váš účet v bance N26 je nyní aktivní.“ Sice už ho nepotřebuju, ale kdyby se někomu ta informace hodila – skutečně to vytvořilo španělský účet, tedy IBAN a související čísla jsou španělská.
Happy And(y)
Teď už jen čekat 14 dní, než mi gestorie zařídí převod vlastnictví. Papíry mi pak přepošlou na jejich pobočku na Gran Canarii, která mi pak dá vědět.
A skutečně o 3 týdny později mi davájí vědět. Na změnu vlastnictví má člověk přesně 30 dní, jinak může původní majitel kupní smlouvu anulovat. Trošku stres to byl a gestorii jsem musel před Vánoci trochu uhánět. Ale nakonec Happy And(y)