Kuba kapitola 2

1. – 3.  den Santiago de Cuba Italián průvodcem a návrat do minulosti

Probouzíme se na Kubě, naboucháme si pupky obrovskou snídaní a vyrážíme do centra. Naše casa particular (ubytování – soukromý dům) je od centra pouhých 20 minut pešky. Nevím jestli je Santiago de Cuba celé takové špinavé a mdlé nebo jen v naší čtvrti, takže podupkáváme tak trochu s nejistotou. Konečně v centru. Míjíme stánky se suvenýry a objevujeme se na boulevard ulici se spoustu obchůdků. Najdeme bižuterii Italiána, kterému jsme utekli z letiště a možná i z vražednických spárů. Vysvětlili jsme mu, že nás vyzvedli na letišti a že jsme tedy rovnou využili příležitosti se ubytovat. Hned se plácl do čela, když jsem mu řekl, kolik jsem za odvoz z letiště zaplatil. Ve svém krámku mávl rukou na svou pomocnici a vyrazil nás provést městem Santiago de Cuba. Koupil nám exotickou limonádu, ukázal nám, kde výhodně vyměnit peníze, vzal nás představit do jedné restaurace, kde jim vysvětlil, že příjdeme večer na večeři a že budeme platit kubánské ceny a ne turistické ceny. Manažerka restaurace k nám přistoupila, prohlédla si nás od shoru dolů a kývla na nás, že si nás bude pamatovat a že jsme večer očekáváni. Itilián nás zve na druhý den na oběd do restaurace jeho kamaráda (taky Itala). Snažím se ho alespoň pozvat na kávu, abychom mu nějakým způsobem vrátili jeho pohostinost. „Ne, děkuji, teď ne… později uvidíme…“. Tahle jeho reakce samozřejmě opět sepla mé paranoické mozkové centrum (které od Dominikánské republiky naboptnalo jak čerstvě zalitý kuskus). Loučíme se s Italiánem, že zbytek města si už v klidu projdeme sami a že se uvídíme zítra. Procházka v Santiago de Domingo je příjemná, všechno je tu jako by se zastavil čas někde v sedmdesátých letech. Včetně front před obchody. Na jídlo mají Kubánci poukázky a dostávájí příděl zdarma (rýži, chleba, olej atd.) podle počtu rodinných příslušníků. Na černém trhu pak vyměnují a kupují zbytek. Všude přítomný Fidel a Che je místy až groteskní. 4 věci na výběr v lékarně je spíš naopak pohled smutný. A pak tu najdete i kavárny, které mají otevřeno 24 hodin denně. To že nemají kafe a ani nic jiného na výběr, je věc druhá. Stejně jako legendární fast food řetězec Rapido (v překladu Rychle) – o tom už jsme se dočetli z internetu od jiných cestovatelů, že jsou opravdu rychlí. Tako jako v ostatních krámech nemají nic na výběr a tak odtamtud rychle vypadnete se stejně prázdným žaludkem, jako jste tam dorazili. Při procházením postranních uližek jsme narazili i na úžasnou vyhlídku, kde je zakázáno používat fotografické aparáty (případně za poplatek). To jsem si přečetl až potom, takže jsem pořídil pár fotek i video.