Marseille, Francie
nejobávanější město v Evropě
Útěk ze zimy
Je rok 2023. Války nalevo, napravo. Po pandemii už ani památky. Ale je listopad, doba, kdy se doba denního světla krátí, sukně studentek prodlužují, zima kroutí prsty u nohou v nesmyslných barefootech a podzimní deprese už žejdlík piva nespraví. Je třeba radikálně jednat. Klik na Kiwi.com a pátrání začíná.
Letenka do Marseille za pětistovku je v kapse, nazpátek už je to horší. 3x horší. Ještě horší je to s ubytováním. Letím na 14 dní a ubytování vyjde na 12 tisíc v nejlevnějším hostelu.
Doufám, že nade mnou alespoň nebude spát žádnej prďoch a ostatních 6 spolubydlících budou uvědomělí, bystří lidé. Spoiler: Nejsou. Nikdy nejsou 😀 Nevýhodou hostelů a sdílených pokojů je většinou to, že se najde minimálně jeden člověk, co chodí spát ve 3 hodiny ráno, rozsvítí celou místnost, nahlas mluví s bůhví kým, do skřínky si dává věci asi hodinu a pak samozřejmě už nezhasne…. moment! Nepopisuju sám sebe? Snad ne…
Cesta
Let mám v 6 ráno a abych se tam dostal v čas, musím jet nočním autobusem ve 3 ráno, tzn. stávat ve 2:00. Ryanair mi ještě na poslední chvíli posílá upozornění, že letiště je aktuálně velmi vytížené a že mám raději dorazit s 2,5 hodinovým předstihem. Se zkušeností cestovatelského mistra to ignoruji, 2 hodiny předem stačí. Dorazím na letiště a ve frontě na check-in je přede mnou 10 lidí. Víc už pukat tohle letiště ani neumí. Je to jedna skupina, která nemá žádná zavazadla. Já mám taky jen batoh, co si s sebou beru na palubu. A tak během asi 2 minut nemá paní za přepážkou co dělat, protože když nemáte nic do podpalubí, tak sem vůbec nemá smysl chodit. Rovnou můžete jít k odletové bráně. A tak mám 2 hodiny času před odletem. Létám často, ale tohle je poprvé, kdy si nedávám nic do podpalubí. Chybami se člověk učí… tak schválně.
Další ponaučení, tisknout si pro Ryanair boarding pas evidentně smysl nemá. Pokud si to dáte do telefonu pomocí aplikace, tak to minimálně na pražském letišti stačí. Jejich strašení na webu, že bez vytisknutí zaplatíte 55 Eur pokutu bylo trošku podezřelé už ze začátku. Zkušenost k nezaplacení.
Let je kupodivu hladký, místa na nohy dost, po přistání zase nikdo netleskal a navíc tady v Mareille prší. 12 stupňů na duši taky zrovna nezahřeje. Mluvím o teplotě a ne o pivu, na to pozor.
Hned před letištěm je autobusový terminál se stánkem, kde si kupuju za 10 Eur jízdenku do centra města. Autobus jezdí každých 10 minut. Francouzsky umím úplný lidový prdlazj, ale s angličtinou, Bon jour a Merci Beaucoup si tu určitě vystačím.
Po hodině cesty autobusem se objevuju na nádraží kousek od centra Marseille. Do hostelu to mám 15 minut pěšky, tak se po cestě aspoň porozhlédnu. Vypadá to, že tu jí jen kebab a nic jiného. Krámky jsou hodně orientální. Zatím se necejtím moc jako v evropské zemi. Na hostelu jsem příliš brzy, checkin je ve 3 odpoledne a já vidím na mobilu ani ne deset ráno. Zamykám si do skřínky batoh a vyrážím na první procházku Marseillí.
Jako vždy mě to nejdřív táhne k moři a tak se vydávám rovnou tam. Po cestě procházím jednou z nejstarších částí Marseille, le Panier. Je to malebná čtvrť s úzkými uličkami, zajímavými grafity, záhadnými krámky, restauracemi a kavárnami.
Po chvilce se objevím na náměstí s katedrálou Mayor, která je hodně výrazná a působí dojmem důležitosti. Hned vedle je vidět u moře muzeum civilizace, který je zajímavé hlavně svou moderní architekturou. Muzeum tak vyčnívá vedle starobylých částí přístavu a nad ním se tyčícího majáku nebo obranné věže? Těžko říct. Asi je to oboje dohromady.
Pomalu obcházím přístav, kde jsou zaparkovány stovky lodí. Malé, drobné a hlavně stěžni se poslušně hlásící plachetnice. Procházím kolem stánků, kde rybáři prodávají čerstvé ryby a jeden z nich zrovna dává celkem velkou a hlavně živou chobotnici do igelitky pro zákazníka. Moc jsem toho nenaspal, tak třeba jen bdím.
Za chvíli už trénuju plíce v kopci a mířím k Basilice z Notre-Dame of la Garde. Celkem často narážím na nějaké veteránské auto nebo polorozpadlou Vespu (skůtr). Je to tu stylový, to se musí nechat.
U baziliky by měla být ta nejzajímavější vyhlídka ve městě. A to jak na okolí, tak samozřejmě na samotnou baziliku, která je v skutku impozantní.
Je to tady na nejvyšším bodě města a je tu vidět široko daleko. Celé město se tu kolem vás rozprostře jako rozlitá marmeláda. Celá Marseille je obklopená ne nijak výrazným, ale ani ne zanedbatelným pohořím. Je to pohled, který vás neposadí na zadek, ale nenechá vás z něj jen tak pustit oči. Trošku to tu fouká a už začínám mrznout. Blíží se 3. hodina odpolední a je tak čas se vrátit zpátky na hostel a konečně se ubytovat a dospat probdělou noc. V následujících dnech otestujeme jak je to tady s tou bezpečností.
