Montpellier, Francie
4 dny v poklidném městečku
Listopad, čas marodit
Moje tělo už je asi zvyklé, že musí v zimním období aspoň jednou omarodit a proč si to tentokrát neodbýt ve Francii. Sotva jsem dorazil po 2hodinové cestě vlakem do cílové destinace, přišlo to na mě. Extra plány v Montpellier nemám, rád bych se vydal k moři, natočil videa pro Chill Walks a prošel si centrum. Mám na to 4 dny, tak snad něco z toho zvládnu.
Můj hotel je asi 100 metrů od nádraží a přicházím trochu brzy na check-in, ale pouští mě. Hotel otevřeli před 4 dny, takže si říkám, že možná budu i sám na pokoji. Je tu 6 lůžek.
Hned chvíli po mě však doráží Gabriel, týpek z Mexika. Tak mu říkám, že Mexiko je moje nejoblíbenější země ve Střední Americe, že jsem tam žil skoro rok atd. Gabriel za chvíli odchází a přichází nový postelový soused. Johnatan.
„Odkud si Johnatane?“
„Jsem z Kolumbie.“
„Jéé, to je moje nejoblíbenější země v Jižní Americe.“
I Johnatan za chvíli odchází a přichází další 2 sousedé.
„Ahoj kluci, zaslechl jsem, že mluvíte španělsky, jste z Argentiny, co?“
„Jo, jo, jsem z Argentiny.“
„To je moje nejobl….“
HA! Tak to už jsem vážně neřekl. Ale pochválil jsem jim empanadas (tradiční argentinské plněné taštičky) a vodopády Iguaza falls.
Žádného z amerických kluků už jsem neviděl. Ale na radostné nostalgické vzpomínky z cestování po Americe to stačilo. A jestli vám ne, tak mrkněte třeba na moje příběhy z Kolumbie.
Léčba
Jelikož se můj zdravotní stav zhoršuje a při procházení města si všímám, že je tu i dost vietnamských restaurací, započíná moje 4denní léčivá kůra vietnamskou polévkou Phó a sypání kurkumy do krku.
Sypání kurkumy do krku je stará ajurvédská metoda, která vás rychle zbaví bolesti v krku. Zkoušel jsem poprvé. Doporučuju, ale na vlastní nebezpečí. Co vás nezabije…
Město
Při kratších procházkách města mi přijde Montpellier jako malebné městečko, kde je spousta zapadlých uliček, kam se nebojíte vydat a radostně je zkoumat. Na rozdíl od Marseille, kde vstupem do neznámé tmavé uličky riskujete nepříjemné setkání s bůhví čím.
Za to tady každou chvilkou člověk naráží tu na zajímavou kavárnu, tu na vinárnu, tam zas na roztomilé náměstíčko s restaurací a tak to jde dál a dál. Dalo by se říci, ideální místo pro páry na romantické procházky. Stačí jen ignorovat, že sem tam kolem váš projde skupina vojáků se samopaly. Jejich pravidelné obcházky večerními ulicemi Montpellier by vás vlastně měli přesvědčit o tom, že je tu o bezpečí postaráno. Co vás nezabije…
Chill Walks
Jeden z mých nových projektů je Chill Walks. YouTube kanál kam dávám videa z procházek městy. A Montpellier je ideální adept. Sice se cítím jak Santa Klaus po Vánoční šichtě, ale přemůžu se.
Jelikož procházet městem a natáčet video v průběhu dne není pro nikoho příjemný (ani pro mě, ani pro GDPR lidi, které v průběhu potkám), natáčím s východem slunce, kdy je v ulicích lidí co nejméně. Ti co v ulicích zrovna jsou, mají většinou napilno s připravováním stolů kaváren, likvidací bordelu u popelnic nebo prostě jen pospíchají do práce.
Všechno se zvládne a materiál je natočený. V době psaní tohoto článku, ještě video není zpracované, ale třeba sem později přidám odkaz a nebo se podívejte přímo na YouTube kanál Chill Walks, třeba už to tam je.
Na pláž tramvají
Další cíl v Montpellier je podívat se na zdejší pláže. Po půlhodinové jízdě tramvají a půl hodinové chůzi, se ocitám na téměř opuštěné dlouhatánské pláži. Fouká to tu, pár odvážných duší leží v písku a vítr jim vstřeluje písek do obličeje. Sem tam kolem propluje plachetnice či malý člun a foukání větru jen občas naruší hysterické krákorání přežraného racka.
A já si sedám na mořem vyplavenou kládu a užívám si pomalý běh mraků po obloze. Na podzimní atmosféře u moře je něco magického a uklidňujícího. Montpellier je úplně jiné než Marseille, je klidnější a možná i dost nevýrazné a méně zapamatovatelné. Ale má nepochybně něco do sebe.