Motorkou z Prahy na Saharu – 13. část
Tetouan - bílé město
Je 4. května 2019 a čeká mě první noc v Maroku. Na rezervačním systému Booking.com jsem si udělal rezervaci v riádě. Riáda je tradiční marocké obydlí, zdobené zdi, barevné záclony, malé dřevěné stolky s ručně vyrývanými ornamenti, zdobené lustry a vše co byste si pod palácem z pohádky tak představovali. Pokud vyrážíte do Maroka, hledáte riádu a nikoliv hotel nebo hostel. Připravili byste se o hodně.
Při rezervaci jsem si všiml, že riáda je na mapě umístěna někde ve velkém šedém políčku. Problém v Maroku je, že online mapy tu moc nefungují. Můžete si zkusit na Google Maps vyhledat: Riad Dari, Tetouan. I když to na mapě vypadá, že je tam jen jedna ulička, ve skutečnosti je to labyrint spletitých malých uliček. Každá vypadá naprosto stejně a ztratit se v nich je lehčí než zapomenout na narozeniny vaší babičky.
Jak používat marocké mapy
Ony tady nefungují ani normální mapy. Neztrácejte však hlavu. Zdejší vám rádi nakreslí z hlavy mapu na papír a přesně vám řeknou kudy máte jet, abyste dorazili do třeba 200 km vzdáleného města. Postupovat podle takové mapy je jednoduché, stačí se držet určitých pravidel:
1 pravidlo: jakmile ujedete prvních 100 m mapu zahoďte.
Další pravidla nejsou.
Medina
Po vytvoření rezervace riády mi na e-mail přišel obrázek ručně kreslené mapky a postup jak se do riády dostat od brány Mediny. Jak jsem později zjistil, Medina je všeobecně v Maroku označení pro historické centrum města.
Medina je většinou ohraničena zdmi (viz foto) a motorkou se do ní dostanete jen zřídka. To jsem ale ještě netušil. Chvíli jsem medinu na motorce objížděl, abych se brzy utvrdil, že nezbývá jít po svých. Našel jsem odlehlou uličku, kde nebylo moc lidí a zaparkoval motorku. Ze zadního kufru motorky jsem si vyndal řetěz a umístil ho na zadní kolo.
Neberu si s sebou nic, jen helmu. Nejdřív najdu v medině riádu a pak se sem vrátim pro všechny 3 kufry.
Podle mapky se mi daří rychle v medině ztratit, semtam najdu ukazatel směřující k mé riádě, ale pomáhá mi to se jen ztrácet víc a víc. Kolemjdoucích moc nebylo, ale zahlédl jsem něco jako internetovou kavárnu, což byla ve skutečnosti škola s pár počítači. Učitel zastavil probíhající hodinu a se základní anličtinou mě vyslechl a pochopil mou situaci. Zaúkoloval jednoho z žáků ať mě do riády doprovodí. Vstupuji do riády, klučík odbíhá zpátky na hodinu. Uklizečka volá manažera riády, ten však zjišťuje, že jsem ubytovaný v jejich druhé riádě. A tak se mnou vyráží opět do pidiuliček labyrintu mediny. Cítím se jako když mě někdo vede jen dál do hlubokého lesa a v jednu chvíli mě tam nechá samotného.
V druhé riádě zdejší manažer zjišťuje, že první manažer udělal chybu a že jsem skutečně ubytovaný v té první riádě. Takhle zpětně bych to označil jako: „Klasické Maroko„.
Venku je asi tisíc stupňů, já mám na sobě džíny a triko s dlouhým rukávem, v ruce helmu a koženou bundu. Trochu se peču a jsem ždímatelný. A hlavně jsem opět v první riádě. Manažer se mi omlouvá, nabízí mi horký mátový čaj a žádá po mě cestovní pas, aby mě mohl zapsat do knihy hostů. A já zjišťuji, že jsem pas nechal v motorce. Taky zjišťuji, že krom pasu jsem tam nechal i klíče od motorky. A to už mě polévá ledový pot a zvažuji zda horký mátový čaj vylitý na mou hlavu zní jako dobrý nápad.
Vysvětluji manažerovi situaci a že bych se co nejdřív potřeboval dostat zpátky k mé motorce, zda mě může nasměrovat kudy ven z Mediny. Zásadní chyba Ondřeji!
Vysvětluji manažerovi, kde jsem nechal motorku. On neváhá a jde se mnou, provádí mě sebevědomě uličkami, ví přesně kam jdeme. Po 20 minutách chůze, kdy už jsem nezvládl potit nic ani histerií ani horkem, jsem manažera zastavil a sdělil mu, že jdeme absolutně špatně. Ono totiž, jak jsem později zjistil, klasický Maročna vám bude pomáhat ať už to v jeho schopnostech či ne. Je to zakódované v jejich kultuře. To že, vám svou pomocí můžou vlastně situaci ještě zhoršit, to už je věc druhá. Nádech, výdech…
V hlavě se mi rodí představa ukradené motorky, pasu a ponechání mě samotného s kreditní kartou, která tu nefunguje a jen v džínech s černým tričkem s dlouhým rukávem… Nádech, výdech…
Rozhodnu se vzít situaci zpátky do svých rukou a říkám manažerovi: „STOP! Teď nás povedu já.“ O deset minut později nacházíme místo, kde je zaparkovaná motorka. Klíčky jsou zastrčené v zadním kufru a jen se tam tak nevědomky houpají do větru. Manažer zakroutí očima jak Chuky panenka a pokrčí ramenama na znamení, že mám víc štěstí než rozumu.
Manažer trvá na tom, že pojedem společně na motorce do garáže, kde si zaplatím hlídání motorky. Prý v Maroku není vůbec rozumné nechávat motorku zaparkovanou přes noc na ulici.
Nahrádní helmu mám, nicméně na tu má manažer moc velkou hlavu a tak ji drží v ruce a naviguje mě do garáží. Tentokrát mu to jde už lépe a vše probíhá hladce. V garáži připomínající místo, kam se vozí ukradená auta, si zamykám motorku raděj i vlastním řetězem. Hlídač a manažer riády mě sledují a nechápavě se přitom drbou na hlavě.
Společně s manažerem v jeho pečlivě vyžehlené bílé košili a slunečními brýlemi z dovozu, vcházíme zpět do labyrintu mediny. Už si tu připadám jak doma. Většinu uliček jsem tu v poslední hodině prošel přibližně 3x. V riádě se ubytuji a tep se mi snižuje na normální frekvenci.
Je to tu moc hezký, pomalu si začínám opět užívat příjemný pocit klidu a nadšení z přítomnosti v nové zemi.
Už jsem v kraťasech a žábkách. Vyrážím na obhlídku města. Prozkoumávám medinu, dávám si kávu a sladký dezert. I když to vypadá jako hrouda cukru a sladké obyčejně moc nemusím, chutná to skvěle. Pozoruji okolní život a nasávám zdejší atmosférou. Je to výlet do jiné doby a nemá daleko od orientálních pohádek Alibaby.
Zpátky v riádě si užívám klid, sprchu a horký mátový čaj. Moc lidí tu ubytovaných není, místnost pro 8 lidí okupuji úplně sám. Za 3 dny začne ramadán a tak se do Maroka nikdo z turistů zrovna nežene.
O to víc mám klid si to tu vychutnat. Výhled z terasy je dechberoucí. Poblíž města jsou hory a přicházející mraky servírují nádherné panorama.
Se západem slunce se uchyluji k notebooku, abych dohnal práci. I když jsem si na Booking.com pečlivě vybíral riádu s dobře hodnocenou wifi, nedaří se mi tu s internetem úplně snadno navázat spojení. V Maroku se totiž kladně hodnotí, že wifi vůbec máte a ne to, jestli funguje. Ale nevadí mi to, určitě se to vyřeší v dalším ubytování.
Pozor, spoiler: nevyřeší se to.
Zítra ráno vstanu, posnídám olivy, placky, marmeládu, čaj a vyrážím zase dál. Čeká na mě Marocká příroda a historické město Meknes.