Motorkou z Prahy na Saharu – 14. část
Modré město Chefchaouen
Když potkáte průvodce
Ráno při snídani v riádě v Tetouánu jsem zaznamenal přítomnost další osoby. Byl to Američan žijící v různých zemí Evropy a živí se jako průvodce pro turisty. Přisedl si ke mně a dali jsme se do řeči. Maroko navštívil již před 10ti lety a zkušenost to pozitivní úplně nebyla. Ale rozhodl se Maroku dát druhou šanci. A tentokrát byl nadšený. Půjčil si vůz a projel Maroko křížem krážem. Byl to jeho poslední den v Maroku a tak mi rovnou poradil, čemu se vyhnout, na co si dát pozor a co nevynechat.
Co víc si můžete do začátku objevování cizí země přát? Sedám na motorku vyrážím směr modré město Chefchaouen.
Meditace v trávě
Není nad letní dny, kdy si jen tak sednete do trávy ve stínu košatého stromu, zaposloucháte se do větru hrající si s jeho lístky. Osvobozující paralyzace momentem. Těžko se v takové chvíli přesvědčit opět sednout na rozpálené sedlo motorky a vyrazit dál na cestu. Ale na to, abych se dostal do Marrákeše už mám jen 4 dny. Je čas vyrazit dál.
Meditace v trávě
Není nad letní dny, kdy si jen tak sednete do trávy ve stínu košatého stromu, zaposloucháte se do větru hrající si s jeho lístky. Osvobozující paralyzace momentem. Těžko se v takové chvíli přesvědčit opět sednout na rozpálené sedlo motorky a vyrazit dál na cetu. Ale na to, abych se dostal do Marakéše už mám jen 4 dny. Je čas vyrazit dál.
Modré město Chefchaouen
Vjíždím do města Chefchaouen a hned se mě ujímá hlídač parkovacích pouličních míst. Navádí mě, kde zaparkovat motorku a ujišťuje mě, že ji pohlídá. Vyrážím na obcházku města. Od průvodce z Tetouánu vím, že tohle město je past na turisty. Všichni, co přijíždějí do Maroka tohle město chtějí vidět a tak je to tu jak na matějské pouti. Stovky obchůdků a pouličních prodejců vyčkávají na další příležitost k zahájení prodejních triků.
Modrý labyrint
Město je plné spletitých malých uliček a vše je v kopci. Takže neustále bloudíte směrem nahoru a dolu, vyjdete nekonečné schody na místo odkud vede jediná cesta a to schody dolu. Nakonec se mi daří dostat až k horním hradbám města, kde už na mě čeká malý klučina s nasměrovaným prstem ukazující nejlepší místo výhledu na město. Zřejmě za radu čekal spropitné. Já zase čekal, že mě směruje do pasti lupičů. Oba jsme se nedočkali ani jednoho, což je fér. Vyhýbám se místu, kam chlapec ukázal a dostal se k nádhernému výhledu na celé město a okolní krajinu.
Je čas oběda. Vracím se zpět do labyrintu. Je pařák na umření a já si na útulném náměstíčku objednávám něco typicky marockého k jídlu. Tak přesně zněla moje objednávka: „Něco typicky marockého k jídlu“. Dostávám tažín a takhle to vypadá.
Musím uznat, že město Chefchaouen je opravdu krásné a stojí za návštěvu. Dal jsem na radu průvodce z Tetouánu nezdržovat se tu dýl než pár hodin. Určitě je toho tady ještě dost co objevit, třeba se sem vrátím po cestě nazpátek.
Spoiler: nevrátím.
Dorazím zpět k motorce. Dobrovolný hlídač zrovna nějaké paní ukazuje, jak má zaparkovat. Situaci ji nijak neulehčuje a paní ho ani nesleduje, ale to mu vůbec nevadí.
Nenuceně si stoupne poblíž, já mu podávám pár drobných a oba se s úsměvem loučíme. Je to jedna z těch příjemnějších zkušeností se samozvanými strážci aut a motorek, které na mě v Maroku ještě čeká.
