Motorkou z Prahy na Saharu – 22. část
Poušť Sahara
Merzouga
Konečně jsme dorazili do městečka Mezouga. Menší město, které plynule přechází v poušť, za kterou je už jen Alžírsko. Máme již přes Booking.com vyhlídnuté ubytování a když dorazíme na místo, čeká nás nemilé překvapení.
Žádné ubytování tu totiž není!
Jen polorozpadlý stan. Ups…
Naštěstí mám v záloze vybrané ještě nějaké další alternativy a tak je vyrážíme obhlídnout. Nakonec kápneme na jedno, kde nám spolu s pěkným prostředím nabízí i možnost výletu do pouště na velbloudech a s přespáním v poušti. Což je hlavní důvod proč jsme sem dorazili. Paráda, další bod, který si můžeme odškrtnout z toho co je potřeba zařídit.
Navíc bylo příjemné, že hned za barákem jsme měli zaparkované velbloudy a tak jsme je mohli až meditačním způsobem po dlouhé pouti pozorovat a přemýšlet, co tyhle stvoření asi už zažily.
V tuto chvíli však také vzniká jakýsi památný okamžik. Motorku jsem si koupil před pár měsíci, nikdy na ní neujel žádnou delší vzdálenost a měl tak téměř nulové zkušenosti s řízením takhle velké motorky (pokud nepočítáme autoškolu). A najednou jsem tady v saharské poušti. Až sem jsem dojel z Prahy.
Odvaha a blbost jdou totiž ruku v ruce hned vedle sebe, jsou to dvě holky a na tebe prostě jen jedna z nich zbyde a ty nikdy nevíš která to bude, to se dozvíš až když je po všem. Stejně jako v příběhu s žraloky, ale k tomu se vrátím až se dostaneme v cestopisech společně do Bornea.
Teď je však vhodný okamžik k rozvedení příběhu o tom, jak jsem se dostal k řízení velké motorky. Ještě 2 roky předtím než jsem se vydal na motorce do Maroka jsem měl jen řidičák na malou motorku, který se dostává automaticky, když uděláte řidičák na auto. V té době jsem ani nikdy neseděl na malé motorce.
Pokud někoho z vás mate označení malá a velká motorka, tak kdybych to co nejvíce zjednodušil, tak jde o výkon. Malou motorku když rozjedete na 90 km/h tak to bude pravděpodobně jen díky tomu, že jedete z kopce a ještě se hodně odstrkáváte nohama od země.
Mít motorku byl můj sen od té doby co jsem viděl seriál Odpadlík s Reno Reynsem. To mi bylo tak 10 let a tenhle sen měl pravděpodobně každej druhej kluk. A dětské sny, ať sebedementnější (přeci jen vznikají v hlavách ne moc zkušených dětí), v nás umírají velmi, velmi pomalu. Stačilo jen 25 let k tomu, abych se vydal na cestu k naplnění právě toho s motorkou. A pokud by to dopadlo hodně blbě, víme koho vinit. Televizi Novu!
A tak jsem se v roce 2017, hned po té co jsem se vrátil z Kanárských ostrovů zpět do Čech, vyrazil přihlásit do autoškoly. Hned první den mě učitel posadil na motorku zaparkovanou před garáží, sedl si za mě a řekl:
on: „Jedem!“ …
já: „Já jsem na motorce nikdy neseděl, ani nevim kde to nastartovat.„
on: „Tady brzda, tady plyn, tady spojka. Jedem!„
já: „Eeeh… můžete mi to zopakovat?„
Projížďku v ostrém provozu jsem nakonec zvládl, i když pan učitel zmínil, že jsem nás zabil málem asi jen 5x. To jsem neměl tušení, i tak jsem ale byl rád, že jsem si ten den vzal hnědé spodní prádlo.
Na další hodině už mě vzal na cvičné parkoviště, kde mě učil základům ovládání motorky. Celkově v průběhu autoškoly bylo cca 8 vyjížděk s motorkou. Za tu dobu jsem se měl naučit ovládat motorku tak, abych neohrozil sebe ani nikoho jiného. O tom jsem měl velké pochybnosti, které postupně překvapivě zesilovali. S každou jízdou se moje schopnosti sice o něco zlepšovaly, ale nebylo projížďky, kdyby mě za jízdy učitel oběma pěstmi naráz nebouchl ze stran do helmy. Což není úplně tak kritika, protože takhle vám každá vaše chyba zůstane vtlučená do hlavy a vy jí už pravděpodobně nikdy v životě neuděláte. A u řízení motorky je nedělat chyby celkem zásadní věc.
Nicméně po každé jízdě přišlo také slovní pokárání o tom, že jsem špatný řidič a že jsem pravděpodobně špatný řidič i v autě a že to prostě v sobě nemám. V tu chvíli slyšet něco takového nebylo moc povzbuzující a ani si nemyslím, že v tom byla nějaká hlubší myšlenka pana instruktora.
Zpětně jsem za to ale taky rád. Já mu to totiž dodnes věřím a o to víc si prostě dávám bacha, víc se soustředím a bouchám se do helmy, když udělám chybu. Určitě bych k řízení motorky přistupoval jinak, kdyby mi někdo říkal jak jsem skvělý řidič. Popravdě, všichni by si měli myslet, že jsou špatní řidiči a podle toho se na silnici chovat, třeba by bylo trošku bezpečněji, kdo ví.
Přišel den zkoušek, písemnou část jsem měl téměř bez chyby a navíc jako první jsem měl i hotovo. Za to při praktické části jsem v zatáčce s inspektorem za zadkem spadl a řidičák na motorku neudělal.
Mimochodem hned následující rok zakázali instruktorům a inspektorům sedět za žáky na motorce a musejí od té doby sedět v jiném vozidle. Jestli jsem k tomuto plošnému nařízení přispěl nějak já? Určitě 🙂
Nikomu si však nic nestalo, všechno se to odehrálo v rychlosti cca 5 km/h. Jen to bylo hodně trapný. A já si hlavně uvědomil, že tudy cesta nepovede. Mohl jsem si přikoupit jízdy a pokusit se udělat praktickou část při dalším pokusu. Já ale místo toho odjel na rok do Mexika, koupil si tam malou motorku a začal jsem se učit jezdit od nuly. Na malé motorce jsem procestoval křížem krážem půlku Mexika a pak i sever Vietnamu. O 2 roky později si v létě dělám tentokrát již úspěšně řidičák na velkou motorku, v zimě si motorku kupuju, na jaře vyrážím do Maroka a to už jsme zase zpět v poušti Sahara.
Co za moudro z toho vylezlo? Možná, že když vám někdo říká, že v něčem nejste dobrý neznamená, že s tím máte skončit, ale prostě se jen víc snažit.