Motorkou z Prahy na Saharu – 23. část
Saharskou pouští
Beduín Mohamed
V našem novém ubytování strávíme noc, přečkáme den, abychom se vyhnuli nejzákeřnějším paprskům slunce a v podvečer ještě za světla se chystáme na cestu do pouště na velbloudech. Ujímá se nás Mohamed, mladý beduín.
Pokud jste někdy snili o tom, že poznáte tajemný svět pouště, pak byste si neměli nechat ujít příležitost setkat se s beduíny. Tito arabský kočovníci jsou považováni za pravé potomky původních obyvatel Arabského poloostrova a jejich životní styl se po staletí téměř nezměnil.
Beduíni žijí v malých kmenových skupinách, které se pohybují podle dostupnosti vody a pastvin pro jejich stáda velbloudů, ovcí a koz. Jejich domovem jsou rozlehlé pouště, které se táhnou od Sahary po Sinaj a Negev. Beduíni jsou známí svou pohostinností, tradicemi a bohatou kulturou, která se projevuje v hudbě, poezii a tanci.
Pokud chcete zažít beduínský způsob života na vlastní kůži, můžete si například pronajmout stan v některém z beduínských táborů (to zrovna podnikáme my) nebo se zúčastnit beduínské svatby. Budete ohromeni jejich schopností přežít v drsných podmínkách pouště a jejich láskou k přírodě.
Mohamed měl dobrou angličtinu a působil velmi sympaticky, i když celkem nezúčastněně a pak hlavně dost tajuplně se svým obličejem zahaleným do obmotaného šálu. Pomáhá nám s obmotáváním naších šálů kolem hlav, protože nám se to stále ještě nepodařilo si osvojit. Popravdě hodí se to stejně jen do pouště a jinde v Maroku to extra člověk nevyužije. A zkušený beduín jako je Mohamed to nepotřebuje vlastně ani v té poušti a ne za dlouhý moment se mu šál rozplétá a on se neobtěžuje ho nijak krotit. Neblíží se ani žádná písečná bouře, takže se mu ani nedivíme. Na fotkách Mohamed zahalený v šálu samozřejmě vypadá moc hezky, ale bez šálu to taky není špatný, protože se ukazuje, že jeho vlasy jsou hodně podobný tomu co má na hlavě můj velbloud Ludva.
Polovinu cesty Mohamed stráví koukáním do mobilu. Ne že by hledal cestu na Google Maps, spíš komunikoval s ostatními beduíny ohledně aktuální situace, aby věděli kolik mají v táboře připravit jídla a postelí. A pravděpodobně sem tam taky dával fotky na svůj instagramový účet.
A jestli si říkáte co to je za blbost, vždyť jsme v saharské poušti, tam nemůže být žádnej signál. No, nevím co dělají čeští operátoři konkrétně špatně nebo jestli je v tom nějaký záměr, že 20 km od většího města člověk ztrácí kompletně signál, když hluboko v saharské poušti máte konstantně 4G plný signál a ceny tarifů jsou tu poloviční jako téměř všude jinde na světě. Ano cítíte správně, že mi čeští operátoři leží v žaludku nepříjemně jako 6 rumů v nezletilém študákovi.
Cesta pouští na hřbetu majestátného zvířete, procházení se dunami písku, sledovat kolem jdoucí karavany ostatních turistů, netrpělivě očekávat co se zjeví za každou další písečnou dunou, sledovat vlnící se horký vzduch, který vše přemění v tančící obraz skutečnosti. Je to magický zážitek, který se těžko s něčím srovnáv… STOP!
Mohamed se zastavil, zamířil prstem do písku a mrknul na mě. Vím kulový proč. Za chvíli jak lovící liška skákající do sněhu, skočil Mohamed šipku do písku a něco drží v ruce.
„Víš co je to sand fish? Nastav ruku.“
Sand fish si překládám jako písečná ryba a netuším co mi to vlastně do ruky dává. S nervozitou v zavřené dlani držím něco malého, hladkého tak až to působí mazlavě. Pomalu otevírám pěst a koukám do očí malé neškodné ještěrce. Aspoň doufám, že je neškodná 😀
Vypouštím pouštní rybkoještěrku zpátky do rozpáleného písku a ta se rozhodne nám předvést, proč se jí říká jak se jí říká. Zanořuje se a skáče v písku jak minidelfín nahoru a dolu. Nejsem si jistý, jestli je to vůbec dle zákonů fyziky možné, ale jsme v poušti a člověk si na různé fatamorgány prostě musí zvykat a akceptovat je.
Dorazily jsme do našeho tábora. Tady dnes přespíme.
Blíží se západ slunce a Mohamed nás nabádá k tomu, abychom si zašli na vrcholky dun a západ slunce si pořádně užili. Neváháme…
Sledování západu slunce v poušti je zážitek, který by měl za život alespoň jednou zažít každý z nás. Obrázky ani slova nemohou zprostředkovat samotnou zkušenost.
Noc se nezadržitelně blíží a tím i naše večeře připravená beduíny. Je to velká hostina a následuje hudbení program, kdy nás nechávají si jednotlivě vyzkoušet i jejich nástroje. Pak se opět vydáváme do vysokých pouštních dun pozorovat s Májou noční oblohu a počítat padající hvězdy. Co se uděje v dunách, zůstane v dunách.
