Marseille, Francie
pokračování v objevování
Bezpečnost v Marseille
Druhý den v Marseille a vyrážím opět k moři, tentokrát mám ale namířeno k pláži. Je to něco kolem hodiny cesty. Trošku se motám v centru, protože si potřebuju koupit SD kartu do foťáku. Elektro krámek se mi nedaří najít, ale malých krámků s obaly telefonů a jejich příslušenstvím nakonec poslouží. Navštěvuji dva a všímám si, že prodavači jsou vždy páni ze severní Afriky. Postupně zjišťuju, že je jejich zastoupení je zde výrazné. Jsou to usměvaví pánové a snaží se mi pomoct. A taky pomohli.
Mířím k mé destinaci a postupně potkávám více těchto Afričanů, někdy se mě snaží zastavit s nějakou otázkou a já jen zahlásím, že nemluvím francouzsky, oni se mi omluví a já pokračuji dál. Potkávám také policii, na nich je zvláštní, že mají na sobě neprůstřelné vesty. Možná kvůli ochlazení. Pokračuju dál a čím dál tím více si všímám řetězů na všech možných zaparkovaných skútrech a motorkách. Takhle velké řetězy nemusel s sebou vláčet ani Kunta Kinte v Kořenech. Po chvíli potkávám auto s rozbitým okénkem. Začal jsem se bát, že takových uvidím více… ale bylo jen jedno. Něco takového člověk vidí jen 2x za 40 let… jednou v Marseille a pak v Hostivaři v Praze.
Chci si zkrátit cestu zkratkou, kterou si vyhlídnu na Google Maps. Zvláštní, že před touhle uličkou jsou zaparkované dvě policejní dodávky a stojí tu 3 strážníci. Obejdu je, ani si mě nevšimnou. Možná kdyby všimli, tak mě zastaví. Asi po 200 metrech narážím na stany, na hodně stanů… pokračuju, ale zvolňuji tempo. Začínají mi padat kalhoty, protože jsem zaťal půlky strachy. Pár dalších stanů a přede mnou stojí 3 podezřelí pánové a už se na mě otáčejí a zírají. No a tak zírám taky, ale jak co nejdřív vypadnout. Otáčím se na patě a už zase svižným krokem pádím zpátky k policejním dodávkám. Strážníci mě tentokrát už zaregistrovali a jen zvedají obočí. Projdu kolem nich, asi mají radost, že se mnou nemusí řešit žádnou nemilou zkušenost ze stanového městečka. Tak to je radost na všech stranách.
Zvláštní je, že mě tu lidé hned identifikují jako turistu. Mám džíny a bundu, nic zvláštního, žádné zvláštní rysy, řekl bych… ale i pobudové na ulici na mě rovnou začínají mluvit v angličtině místo ve francouzštině.
Pocitově to tu po prvních 3 dnech není extra příjemné a člověk se tak trošku pořád kouká přes rameno a hodně přemýšlí kam zamířit. Často se rád v nových městech ztratím a objevuju zapadlé uličky, tady do nich dlouze koukám a přemýšlím, zda jsem zrovna ve správné čtvrti.
Po večerech jsem ve společné místnosti s dalšími ubytovanými lidmi a spisuju cestopisy. Od pozdějších hodin tu s námi sedí i dva securiťáci. Skoro si připadám jako za starých dobrých časů v Kolumbii.
Dorážím na Plage de Maldormé. Mám na sobě džíny, mikinu a bundu. Procházím kolem holek, co se jen ve spodní části plavek opalují na kamenech a pár jedinců se dokonce odváží do vody. Ti duchaplnější mají i neopreny. Ti dobrodružnější a podnikavější i harpuny.
Je tu hodně lidí, někteří v plavkách, někteří zabalení jako já. Najdu si svoje místečko na skaliskách a lehám si, abych slunečním paprskům usnadnil cestu s dodávkami vitamínu D3.
Následující den sem vyrážím znovu vybaven bagetou, camembertem, rajčaty a mini-lahvinkou bílého vína. Tady je potřeba se opalovat s elegancí.
Po cestě zpátky do hostelu objevuju zátoku s malým půvabným přístavem Port du Vallon des Auffes. Od moře ho dělí obloukový kamenný most (určitě to bude mít i nějaký architektonická název). Takhle v podvečer už je to tu ve stínů, ale představuji si to tu jak to tu asi vypadá přes den. Jako z nějakého starého francouzského filmu o námořnících, kteří se sem chodili posilnit skleničkou vína před cestou na rozbouřené moře.
Je chvíli po páté a už začal západ slunce. Marseille má své romantické kouzlo. Neustálé přemýšlení o bezpečnosti tomu může dodat i určitou kapku nechtěného vzrušení, ale možná stačí jen vybírat vhodné cesty a neexperimentovat se zkratkami v zapadlých uličkách. Kam se ale pak vytratí satisfakce z objevování a poznávání, to kvůli čemu člověk vlastně cestuje.
V Marseille budu ještě 4 dny, pak na 4 dny do Montpellier ať je s čím srovnávat a pak zase zpátky na 3 dny do Marseille. Tak uvidíme, co tohle přístavní město ještě zvládne nabídnout.
